SUKULENTY(ČLÁNKY Z INTERNETU)
15.11.2008 00:00
HŘÍČKY PŘÍRODY-V ŘÍŠI SUKULENTNÍCH ROSTLIN
V přírodě není nic podle pravítka, příroda je krásná právě tím, že cesty jejího vývoje jsou křivolaké a že různé zvláštnosti, vyjímky a proměny vyrábí jak na běžícím pásu. Příkladem takových zvláštností jsou rostlinné kristáty. Říká se jim též "hřebínkové formy" a zná je dobře např. většina pěstitelů 
kaktusů. I naší současní průzkumníci nalezišť kaktusů v Mexiku či v celé Jižní Americe potvrzují, že původních stanovištích nejsou vzácností. Totéž lze říci o nekaktusových sukulentech, i mezi nimi se takové hříčky přírody najdou. Některé z nich vám dnes blíže představím. Pod pojmem kristáta se zpravidla rozumí nějaká deformace stonku( někdy i květu) do nepravidelného hřebínkového tvaru. O příčinách vedoucích ke vzniku takovýchto růstových anomálií, se stále vedou učené spory. Za velmi nepravděpodobný považuji názor, že vznikají mimo jiné následkem šoku(silné stresové situace), který určitá rostlina prožije. Příčinou takového šoku může být např. spálené růstového vrcholu prudkým jarním sluncem, prudká změna teploty, poškození části těla rostliny nějakou chemikálií, ozáření gama-paprsky nebo rentgenem, použití růstového stimulátoru a jiné dosud neznámé vlivy. Mnoho kristát sukulentních rostlin vzniká při jejich vegetačním množení. Řada druhů má silně ztlustlé listy a nové rostlinky vznikají z tzv. listových řízků, kdy odlomený list vytvoří na bázi kořínky, a posléze i malou sazenici, i když je pouze volně položený nasucho. Pokud se při tomto způbubu množení použije některý ze stimulátorů, pravděpodobnost vzniku kristáty se zvyšuje. Takto vznikly např. kristáty z listů Crassula portulacea nebo Echeveria glauca, v případě Pachypodium lamerei zas vznikla hřebínková boční odnož na bázi rostliny krátce poté, co asi 30cm dlouhý vrcholový řízek zakořenil po zmlazovacím řezu. Všeobecně lze říci, že pravděpodobnot vzniku kristát z listových řízků je velmi vysoká u čeledi Crassulaceae. Nedávno jsme potřebovali připravit jako dekorační materiál na výstavů kaktusů a sukulentů mladé stejně velké rostliny Pachypodium compactum. Založili jsme do množárny několik stovek listových řízků a z každé stovky sazenic byly nejméně dvě kristátní, takže vliv stimulátoru na neorganizované dělení meristémových buněk byl tímto alespoň dostatečně prokázán.(ČASOPIS ABC)
kaktusů. I naší současní průzkumníci nalezišť kaktusů v Mexiku či v celé Jižní Americe potvrzují, že původních stanovištích nejsou vzácností. Totéž lze říci o nekaktusových sukulentech, i mezi nimi se takové hříčky přírody najdou. Některé z nich vám dnes blíže představím. Pod pojmem kristáta se zpravidla rozumí nějaká deformace stonku( někdy i květu) do nepravidelného hřebínkového tvaru. O příčinách vedoucích ke vzniku takovýchto růstových anomálií, se stále vedou učené spory. Za velmi nepravděpodobný považuji názor, že vznikají mimo jiné následkem šoku(silné stresové situace), který určitá rostlina prožije. Příčinou takového šoku může být např. spálené růstového vrcholu prudkým jarním sluncem, prudká změna teploty, poškození části těla rostliny nějakou chemikálií, ozáření gama-paprsky nebo rentgenem, použití růstového stimulátoru a jiné dosud neznámé vlivy. Mnoho kristát sukulentních rostlin vzniká při jejich vegetačním množení. Řada druhů má silně ztlustlé listy a nové rostlinky vznikají z tzv. listových řízků, kdy odlomený list vytvoří na bázi kořínky, a posléze i malou sazenici, i když je pouze volně položený nasucho. Pokud se při tomto způbubu množení použije některý ze stimulátorů, pravděpodobnost vzniku kristáty se zvyšuje. Takto vznikly např. kristáty z listů Crassula portulacea nebo Echeveria glauca, v případě Pachypodium lamerei zas vznikla hřebínková boční odnož na bázi rostliny krátce poté, co asi 30cm dlouhý vrcholový řízek zakořenil po zmlazovacím řezu. Všeobecně lze říci, že pravděpodobnot vzniku kristát z listových řízků je velmi vysoká u čeledi Crassulaceae. Nedávno jsme potřebovali připravit jako dekorační materiál na výstavů kaktusů a sukulentů mladé stejně velké rostliny Pachypodium compactum. Založili jsme do množárny několik stovek listových řízků a z každé stovky sazenic byly nejméně dvě kristátní, takže vliv stimulátoru na neorganizované dělení meristémových buněk byl tímto alespoň dostatečně prokázán.(ČASOPIS ABC)
ALOE RAMOSSISIMA
Pochází z jižní Afriky, z hornatých oblastí Richtersveldu. Je to stromovitý druh, který se velmi podobá velmi populární rostlině Aloe dichotoma. Rozdíly mezi oběma rostlinami jsou opravdu malé - Aloe ramossisima je pouze keřovým, maximálně 2m vysokým druhem větvícím se od země a listy u starých jedinců má jen asi 20 cm dlouhé. Nelze se proto divit, že někteří botanici ji považují pouze za formu Aloe dichotoma.
Důležité je, že z mladých semenáčů lze vytvořit efektní bonsajovou napodobeninu Aloe dichotoma. V našich podmínkách se jeví jako nenáročný a odolný druh, zatím však jen velmi zřídka pěstovaný. Roste dobře v chudém kaktusovém substrátu, zálivka se provádí nárazová (nejlépe až po vyschnutí květináče), množství vody se řídí podle teploty prostředí. Hlavním nepřítelem je v evropských sbírkách nedostatek světla, ale to je obecný problém většiny nekaktusových sukulentů. Rozmnožování se prování převážně výsevy semen, které jsou považovány za bezproblémové.
Možnosti tvarování jsou velmi omezené, řezem lze upravovat starší kusy, které se již větví.
