ROZDĚLENÍ ROSTLINNÉ ŘÍŠE SUKULENTŮ

Jak asi všichni víme, každý kaktus je sukulent, ale ne každý sukulent je kaktus. Takže sukulent je kaktusu nadřazený..

Takže máme rostlinou říši sukulenty a ta se dělí na čeledi. Tyto čeledi se skládají z rodů. Tyto rody pak obsahují jednotlivé druhy, které jsou si sobě nějak podobné... První v abecedě je Agavaceae tedy agávovité. Patří sem zejména rod agáve-nejznámější druh A. americana, potom taky některé dracény a noliny jejž mají kaudex a ještě můj nejoblíbenější rod z této čeledi jsou yuccy. Nepochybně následuje čeleď Apocynaceae-toješťovité. Nejznámější rod Adénium se pišní krásnými květy, podobnými oleandrům, s nimiž je taky příbuzný. nejsnadněji pěstovaný druh je A. obesum. Asi stejné známý rod, patříci do této čeledi, je Pachypodium. To nejčastěji naleznete v květinářství, většinou P. lamerei nebo geayi. Kdysi moje nejoblíbenější čeleď Aslepiadaceae-klejichovité je velmi obtížná na pěstování. Některé druhy huernií, stapelií nebo tavaresií prostě nechcou přes sezónu vykvést. Tak prostě většinou k tomu stratíte trpělivost-přes zimu to často napadá kořenovka-jako magnet. A nejúčinější obrana je postřik a stejně je nadobro nezlikvidujete. a když přesto nasadí na květ, nevykvetou-alespoň když jsou venku pod širým nebem. Maximálně jen Stapelia variegata, grandiflora a nebo Hoya carnossa. Květy mají všechny nepředstavitelně krásné a smradlavé po zkaženém mase. Při přílišné zálivce napadá rostliny hniloba. Úžasná rostlina je Trichocaulon cactiforme, když je naroubovaný na hlízu Ceropegia woodii je vitálnější. Další v pořadí je Bromeliaceae-broméliovité. Úžasná čeleď čítající 2660 druhů! Stejně jako orchideje a některé tropické kaktusy jsou epifity. Vyskytují se tedy ve větvích stromů, ale třeba i na drátech elektrického vedení-většinou jsou to známé tilandsie. Snad jedna z nejúžasnějších rostlin světa je Puya raimondii. Mnohem známější je P. mirabilis-po odstřihávání spodních listů lze za krátkou dobu vytvořit elegantní palmičku. A konečně se dostáváme k mé nejoblíbenější čeledi Cactaceae-kaktusovité. Snad každý z nás si kdysi od někoho dovez některý ten echinopsis, nebo jiný lehko pěstovaný kaktus. Až pak vykvetl, byli jsme lapeni do sítě, z které už není návratu. Aspoň u mě funguje honba za stále novými a novými kytkami. Krásné jsou kaktusy rodu Lobivia, které se lehko pěstují a vykvétají při dobré péči skoro okamžitě celou paletou barev. Již zmíněný rod Echinopsis vakvétá v noci, má vysoký, nádherný, bílý květ, který opylují noční pracanti. Krásnými mexickými miniaturami jsou Turbinicarpusy, většinou s malým květem. Fascinující je rod Echinocereus stejně tak Notocactus. Echinocereusy mají nádherně velké fialové květy se zelenou bliznou a Notocactusy většinou žluté. Vešinou největší násadu květu mívají mammilarie, mě však jsou mnohem blíž rebucie. Když obecně kaktusy vykvetou naráz je to paráda, na kterou se těžko zapomíná.. Když se řekne sukulent, tak si určitě každý z nás představí ten nějaký špek. Většinou je to druh patřící do čeledi Crassulaceae- tlusticovité. Snad ani nemusím představovat známý druh Crassula portulacea. Krásné jsou potom druhy rodu Echeveria! Čaruje všemi barvami a seskládáním se vytvoří neuvěřitelný kontrast. Určitě stojí za slovo druh přezdívaný "sukulentní princezna" Echeveria lauii. U nás přežívající podmínky zimy je určitě rod Sempervium(netřesky) a některé druhy Sedum(rozchodník). Následuje čeleď Euphorbiaceae-pryšce. Jelikož jednotlivé druhy roní jedovaté smradlavé mléko latex, je to má neoblíbená čeleď. Avšak najdou se krásné druhy, které stojí za to. Tak například E. obesa a nebo E. trigona. Mnohem pro mě krásnější je čeleď Liliaceae-liliovité. Známá Aloe vera dělá divy v kosmetickém průmyslu a lékařství. Avšak není to jen A. vera, ale i jiné druhy aloií-např. parvula, ferox, arborescens, plicatilis, saponaria atd.Kvetou vysokým klasem s úzkými většinou červenými, oranžovými, žlutými květy. Stejně krásné jsou Gasterie. Květy mají ve tvaru žaludku-z toho i přejato jméno, v řečtině je žaludek gaster. Bizardní tvary např. G. batesiana jsou pokušením, nebo i japonské kultivary jsou tak nějak zvláštní. Opomíjené jsou Haworthie, kvůli malým, bílým květům. Avšak růžice jsou ten samý pocit co v celé čeledi. Dále je čeleď Mesebryanthemaceae-kosmatcovité. Nejkrásnější je rod Lithops-živé kameny. Kdykoli jsem si něco takovéhoto pořídil tak mě to nevydrželo více než dvě zimy. A samozřejmě potvory nevykvetly. Buď mě to urazila z květináče ta blbá kočka-bůh ji žehnej- a nebo do toho moc napršelo a shnilo. Takže v téhle čeledi Vám asi moc neporadím. Ale nejspíš jsou to úžasné kytky-asi něco jako osmý div světa, jelikož jejich maskování v terénu před bíložravci je přímo úžasné. A když nekvetou, nejsou skoro vůbec vidět, zatáhnou se pod terén a "relaxují". Vrchní pokožkou tzv.okýnky proniká do rostliny světlo. V pořadí je čeleď Portulaceae-šruchovité. Nejznámější druh Portulacaria afra na kterou se roubuje úžasná Ceraria namaquensis. Stříbřitá pokožka spolu se zelenými baculatými malými lístky dělají rostlinu překrásnou.U nás nekvetou. Určitě jsou ještě druhy, které patří do čeledí, v nichž jsou zahrnuty sukulentní i nesukulentní druhy..takové čeledi moc neznám, a porto Vám musí stačit tohle..:-)

Text a foto: Petr Vlček